Lítací sny a noční běsy 

Zdál se mi včera sen. Lítací. Ty mám nejradši. Užívám si pocit naprostý volnosti a nádhernou krajinu pode mnou. Endorfiny, úsměv. Volnost pohybu, porozumění ptákům. Rychlost, efektivita – přesuny z místa na místo jsou super jednoduchý.

Jediný nebezpečí, co řeším, jsou elektrický dráty. Mozek do tý pohody mixuje zprávy z černý kroniky – rogalisti, balóny, kteří dráty neobletěli. Jinak pohoda – jazz. Po probuzení jsem vždycky otrávenej, že to zase byl jen sen.

Co naopak nesnáším jsou noční děsy, to nikomu nepřeju. Někdo nebo něco mě honí a chce zabít – koncentrovaná hrůza, děs, běs, stres a já ze sna řvu. Ditko – sorry za pár nepříjemných budíčků. Zajímavý je, že tyhle horor sny mívám, když se večer přežeru. Asi karma. A dost dobrá motivace večer už fakt moc nejíst.

Řediteli jedné obrovské výrobní firmy se zdál taky lítací sen. Neletěl teda navolno, jako já, ale řídil letadlo – halt ředitel. Z pohodičky lítacího snu se celkem rychle dostal do horor snu. Asi se přežral. Zjistil totiž, že mu v kokpitu zmizely všechny budíky. Neměl jediný číslo, jedinej parametr podle kterýho by řídil letadlo a hlavně přistál. Hrůza, děs, běs. Řevem taky vzbudil manželku, ta vzbudila jeho. Vysvětlil jí, že nemá budíky. Ona mu vysvětlila, že budík je on.

U snídaně se zase začal usmívat. Na telefonu si pustil naší aplikaci Machine Guard, všechny budíky fungovaly na jedničku, za pár vteřin viděl, jak výroba šlape. Viděl čísla, viděl trendy a analýzy, věděl, že se mu to všechno bude lehce řídit. Potěšen si dal další dvě smažená vajíčka a vyrazil do práce. Tam se na lince doptal, proč v noci jedna směna nechala strojem trochu ladem, učinil nápravná opatření a vše bylo, jak má být.

Přeju jenom lítací sny – a pokud v letadle, tak se všema budíkama

Petr Sládek

Categories: Články